Nejsem dokonalá. A právě proto mě baví se neustále učit.

Taky jste si všimli, že experty se stávají lidé, kteří mají v dané oblasti nějakou hlubokou ránu?
Slečna, která šla studovat zdravotnictví, protože chtěla pomoci vlastní rodině?
Vynálezce, který do toho dal všechno, aby alespoň bylo ostatním pomoženo, když už...

Nejsem dokonalá. Už od narození.
Nepřestala jsem se ale snažit. Vyrůstala jsem
v prostředí, kde bylo nutné sledovat bedlivě reakce, abych věděla, co bude následovat.
Stala jsem se mistryní v analyzování
a pozorování. Overthinking. 
HSP ke mně tedy přirozeně patří. Postupně
​se snažím dostat do bodu, kdy tomuto vytvořím tlačítko a budu moci hypersenzitivu prostě vypnout.

Empatická fotografka TrisaliX a jeden z jejích prvních autoportrétů

Jedna schůzka s klientkou ve mě reálně vyvolá spoustu otázek a pochybností. Zpětně analyzuji, jak moc můj projev nebyl plynulý, jestli jsem vše vyjádřila čistě a jasně... Občas mě z toho bolí hlava, protože je toho moc. Ale díky tomu jsem taková, jaká jsem. Neustále se chci posouvat dopředu a učit se. Teď už vím, že pokud chci být sama se sebou spokojená, - protože, abych se přiznala, psaný projev je pro mne mnohem přirozenější, než ten mluvený - napíšu si prostě na sebe navazující osnovu. 

Stala jsem se matkou a musím říct, že moje nedokonalost se prohloubila. Zapomínám věci, co si nezapíšu, to nevím. Můj mozek řeší: kdy má dcera spala, kdy jedla, kolik jedla, jak dlouho spala, kolikrát za noc se vzbudila, jestli má vše co potřebuje, co bude brzy potřebovat, jestli jsem jí dnes dala nějaký nový podnět, co nového jí ukážu zítra, do jaké míry bylo dnes vše uděláno tak, jak je zvyklá, jaká je její míra frustrace - hodně/nedostatečně málo... a opravdu všechno ostatní jde silně stranou.


​

První selfie. Ale originálně, foťákem, ne mobilem

Jsem ještě nedokonalejší, než kdy předtím.
Ano.
Obecně řečeno. Ale vždy je tu někdo, kdo mě potřebuje a kdo mě miluje takovou, jaká jsem.
Ten někdo jsem já. Miluju se neustále učit, objevovat, vymýšlet. Však o tom je život.

Dokonalost neexistuje. 
Ne.
Obecně řečeno.
Ale vždy tu bude chvíle, která je v daný moment dokonalá.
A právě o takových momentech život je. Každou sekundu je něco jinak. Proto tak rádi utíkáme z přítomnosti do budoucnosti nebo do minulosti.
A právě proto miluju fotku. Stačí jedna fotka, a jako časostrojem se ocitnete jinde. Podívám se na svůj autoportrét a říkám si, páni... Takovou dlouhou cestu jsem ušla, tolik věcí, které mě udělaly silnější...

Odtud se bere ta má vášeň pro to, abych vytvářela tu příjemnou atmosféru. Protože i přesto, že se to nevysloví nahlas, já vím, že se na ty fotky podíváte a vybavíte si ty minulé. Ta časová osa proběhne hlavou a uvědomíte si spoustu věcí. 

​A přesně v tom je ta krása. Že dokonalost v lince s časem prostě neexistuje.

Autoportrét ze svatby

Mezi těmi fotkami je pouhých 15 let. Čas nezastavíme. Ale fotky...